Raftové stránky Médi Bédi a Flégy

Úvod

Úvodní stránka

Dovolená na Vltavě v Českém Vrbném 2004

Datum

1.- 6. 7. 2004

Účastníci:

Fléga, Zuzka, Lucinka, Štěpánka, Petr, Anička, Jirka, Ondra, Méďa Béďa, Jitka, Lukáš, Terezka, Nikola, Čenda, Kuba, Igor, Eva, Simonka, Dalík, Stoil, Lucka, Mirelka, Silvinka, Daniel

Dovolená na Vltavě

Letošní dovolenou na vodě jsme po zralé úvaze proložené několika veltlínky a točenými pivy usadili do jednoho místa. "Naše letní základna vyroste na tábořišti v Českém Vrbném", tedy v místě, které ze závodů dobře známe, řekl jsem s Flégou jednoznačně. A jak řekli, také udělali…

Dvojitá duha, příroda je mocná čarodějka.

Dvojitá duha na tábořišti v Českém Vrbném, příroda je mocná čarodějka.

Čtvrtek

Do Českého Vrbného jsme vyrazili hned první prázdninový den, ve čtvrtek 1.7.2004, což se ukázalo jako jedinečné rozhodnutí, protože nás překvapilo zcela prázdné tábořiště. Dojeli jsme tam v několika skupinkách. Jako první zabral půl louky pro naši misi někdy kolem poledne Petr s rodinou, který cestou v Českých Budějovicích naložil Nikolu z Medlic (toto místo hledejte na mapě u Znojma).

Druhá skupina jsem byl já s dětmi, Fléga s rodinou a Čenda s Kubou. Protože jsme nakládali lodě, došlo opět ke zdržení. Dalo se předpokládat a já nevím, že na to Flégovi pořád skáču. Jsem prostě nějak blbě dochvilný.

Asi čtyřhodinové čekání na naložení čtyř lodí, pádel, helem, vest, roštu a nějakých drobností utužilo vzájemné nepřátelství mých dětí a mě naopak mírně rozezlilo.

Poražené soušky je nejprve nutné rozřezat na kratší kusy.

Poražené soušky je nejprve nutné rozřezat na kratší kusy.

Nakonec se přeci jenom objevil i Čenda a mohli jsme vyrazit. Cestou nás naštěstí nepotkalo nic neobvyklého, to že Fléga neviděl na jedno oko nepovažuji za nijak zvláštní, a kolem třetí hodiny jsme také dorazili na tábořiště. Petr vybral místo vzdálenější od restaurace a bližší k WC, s dostatečnou rozlohou pro naše stany.

Ve slalomovém kanále tekla voda, jak jsem již výše uvedl, nikde nikdo a nic tedy Flégovi nebránilo vzít singlu a jít si zajezdit. My ostatní jsme mezitím postavili i naše stany, velký přístřešek a ohniště.


Po otevření místní restaurace jsme se do ní plynule přesunuli na drobné občerstvení. Také jsme zjistili, že sledování napínavého mače Česko - Řecko bude možné. Po večeři, prohře našich fotbalistů a pokecání u ohníčku jsme šli spát.

Úprava vesty sekerou.

Úprava vesty sekerou.

Pátek

V pátek ráno nás sice čekal menší déšť, ale jsme tu na vodě a proto nafukujeme raft. Fléga upravuje dětské vesty, aby nám z nich děcka nevypadávala a stavíme dvě posádky ve složení 2-3 dospělí + množství dětí. V plánu je proplutí kanálem odshora dolů. A už vyráží první posádka - já, Fléga, Petr a spousta dětí, jejichž konkrétní jména už odnesla voda. Raft je docela zaplněný.

Při tréninku jsme se nezalekli ani protivod.

Při tréninku jsme se nezalekli ani protivodných branek.

A najednou se objevuje první vracák a Fléga míní, že se naučíme zatáčet. Tak hup a už jsme tam. No a když už jsme v tom vracáčku, vyzkoušíme také nějaké přejezdy, říká. Nu a proč vlastně ne. To se ovšem zásadně nelíbí Lucince a Štěpánce (starého vodáka dcery), protože to houpe a cáká. Když na náš řvoucí raft nechápavě a udiveně koukají i okolo projíždějící cyklisté, zastavujeme a holčičky vysazujeme na břeh, takřka do náruče právě z nákupu v Globusu dorazivší jejich maminky.

Mírně odlehčeni jedeme dál, mírně píši proto, že když už máme v raftu Petra není pár desítek kg rozhodujících. A pod prvním mostem opět vracák vlevo, přejezd, a zpět a a aááááááááá co se to děje? Člunek se naklání vlevo, více vlevo, do peřejí padá Fléga, Petr, Jirka, Ondra, Lukáš. Převrhnutí člunu zabraňuji já pravý zadák a zachraňuji v něm i Terezku. Všichni se v pořádku dostávají na břeh a po nasednutí můžeme pokračovat. Čeká nás kolovadlo a v něm několik přejezdů a konec jízdy.

Kolovadlo, výjezd z pravé protivody do proudu.

Kolovadlo, výjezd z pravé protivody do proudu.

Při další jízdě měníme děti a jistíme Čendu s Kubou, kteří si první peřejku sjeli na nafukovacím Orinoku. A opět jedeme dolů, tentokrát bez nedobrovolného vysedání z raftu. Protože máme hlad, končíme s plavbami a jdeme se naobědvat. Tábořištěm se nese hlásek: "Tatínku, ten řízek mi už nedávej!" Fléga s Čendou ještě testují Orinoko v peřejích, koupali se jenom dvakrát, s jejich ponorem to byl docela úspěch.

Slalomový tým č.1

Slalomový tým č.1

Přeprava raftu.

Přeprava raftu.

Petr předpokládá vítězství.

Petr dopředu vítězí.

Lucinka.

Lucinka v lese.


I větev se dá spálit.

I větev se dá spálit.


Po různém lenošení vyrážíme na dřevo do přilehlých lesů. Nejpřilehlejší místo našel náš lesní vůdce Fléga kdesi za Hlubokou. Nasbírali jsme nějaké to klestí, přeřízli pár ležících soušek a Flégovi to bylo pořád málo.

Najednou spatřil soušku s velkým S. Hrdě se tyčila do výšky cca pětatřiceti metrů. "Z té si připravíme dříví na táborák", pravil. A už se řezalo. Z bezpečnostních důvodů jsme vyklidili les a za hrozného lomozu se kmen skácel k zemi. A bylo dřeva tolik, že jsme zbytek přenechali lesním dělníkům, aby si zlepšili normy. Po přejezdu do kempu bylo třeba ještě dříví nařezat a naštípat. Tato práce není zjevně určena pro mě a tak jsem ocenil, když Petr vyndal z auta motorovou pilu a práci dřevorubce udělal za mě.

Příprava dřeva.

Příprava dřeva.

Do řezání dřeva jsem se tentokrát zapojil i já.

Do řezání dřeva jsem se tentokrát zapojil i já.

Víkend párty...

Víkend párty...

Po večeři, tentokrát jsme řízky nahradili návštěvou kiosku, přijela Aničky sestra s přítelem a moje manželka, dále Igor a Eva s dětmi ze Znojma. Do plného počtu scházel již jen Stoil s rodinou z Mirotic a toho čekáme v sobotu dopoledne. Večírek proběhl u ohně, tentokráte i se zpěvy, bez tanců. Také jsme začali plánovat, který den vyrazíme s dětmi sjíždět Vltavu. Vylučovací metodou nám zbyla neděle.

Skupinové foto před vstupní branou do zámku Kratochvíle.

Skupinové foto před vstupní branou
do zámku Kratochvíle.

Sobota

V sobotu dopoledne jsme si opět několikrát sjeli kanál, přijeli poslední táborníci a po obědě jsme se rozdělili na několik skupinek. Já měl výhodu a byl jsem ve skupince, která se rozhodla zkrátit si odpoledne kratochvílí, ano je to taková malá slovní hříčka, vydali jsme se navštívit zámek Kratochvíle. Zpestření nastalo již před samotným vstupem do zahrad okolo zámku, když Dalík (bratr Simonky, dcery Evy s Igorem) zakopl, spadl a začal nekontrolovatelně řvát. Utěšila ho až návštěva prodejny suvenýrů.

Kozy.

Kozy.

Most před zámkem Kratochvíle.

Most před zámkem Kratochvíle.

Taková typická momentka.

Taková typická momentka, já se Štěpánkou.

V cukrárně.

V cukrárně.

V prostorách zámku se nacházela pouze expozice Krátkého filmu a probíhaly dvě svatby, to nás trošku překvapilo. Dětem se ale animace a loutky líbily jistě víc než výklad o principu funkce kachlových kamen. Jinak je to zámek hezký, obehnaný nějakým vodním dílem a v areálu je i cukrárna. Tu jsme nezapomněli navštívit. Presíčko, zákusky, zmrzlinky, na to by nás užilo.

Protože se však blížil večer, navrátili jsme se do našeho kempu. Po osprchování studenou sprchou jsme uvařili na jídla na prophan buthanových vařičích a přírodním ohni a započal večírek. Ten se vyznačoval zejména tím, že Stoil po náročném dni poněkud přebral, ale to rozhodně nevadilo nám ostatním, kteří jsme důkladně naplánovali nedělní plavbu přímo v proudu řeky Vltavy.


Neděle

"Lukáši, čeká se už jenom na Tebe!!!"

"Lukáši, čeká se už jenom na Tebe!!!"

V neděli jsme si trošinku přivstali, protože náš čekala již avizovaná jízda na řece. Tady dlužno podotknout, že jsme se hned ráno rozdělili na dvě skupiny - vodáckou a motoristicko-pěší. Pěšáci se auty vydali navštívit zámek Červená Lhota. Tato skupina se skládala zejména z manželek nás vodáků. Jenom Nikola se vydala s námi na vodu.

Nikola, Ondra, Kuba, Lucka, Štěpánka (zády).

Nikola, Ondra, Kuba, Lucka, Štěpánka (zády).

Teď popíši jenom akci vodáckou, protože té jsem se zúčastnil. Na střechu auta jsem dostal nafouklé Orinoko, Čenda nafouklé Colorado, Fléga singl a kajak a Petr do auta pádla a vesty. Do aut jsme naložili děti a vyrazili směrem do Zlaté Koruny. Cestu nám a ostatním řidičům spěchajícím po silnici 1.třídy zpestřil raft, který opustil střechu auta a odplachtil doprostřed silnice. Děkujeme firmě Gumotex, že v aerodynamickém tunelu raft připravili i pro let. Naštěstí se nikomu nic nestalo a mohli jsme plynule pokračovat v jízdě. Čendovi jsme ještě připomněli známou průpovídku "Řiď, ať jedeš líp. Myslím řiď jako řiď, ne řiť jako řiť", která se letos mezi námi nějak chytla.

Silvinka.

Silvinka.

Daniel s Mirelou během plavební pauzy.

Daniel s Mirelou během plavební pauzy.

Se slovy: "Jenom vyložíme lodě" jsme se vloudili do kempu ve Zlaté Koruně a kromě Zdendy, který odvezl autem střídající skupinku na Dívčí Kámen, jsme zde také zůstali celý den parkovat. Fléga vyplul na singlu, Igor na kajaku, Čenda s Lukášem a Kubou na Orinoku a já s Petrem a polovinou zbylých dětí na raftu. Cesta probíhala velmi klidně, s občasným koupáním odvážlivců v řece.

Po několika hodinách jsme dosáhli místa střídání na Dívčím Kameni. Tady jsme se poněkud zdrželi v místním kiosku, protože známé heslo zní: Pokud chceš někam dojet, nepouštěj děti na břeh. Petra v raftu vystřídala Nikola se Stoilem a už když jsem ho viděl, poznal jsem že s ním bude ještě legrace, protože včerejší večerní stav ještě trošku doladil čímsi točeným.

Hmmm.

Hmmm.

Hned po nasednutí do raftu se projevil nekončícími výkřiky a zejména velikou alergií na náhodné pocákání. Z toho dostal večer u ohně dokonce zimnici. Ani tento druhý díl naší cesty se obešel bez problémů, přenesli jsme si jeden nesjízdný jez a v Boršově se vylodili. Po mírném konfliktu s domorodci, nesmí se tam prý vysedat na levý břeh v obci, jsme nakonec odjeli na tábořiště.

Zleva: grilované maso, maso po žehu - naše :o)

Zleva: grilované maso, maso po žehu - naše :o)

Tam už na nás čekala druhá skupina, která před chvílí přijela z Červené Lhoty a nákupu v Globusu. Moje objednaná sekaná s bramborovou kaší se nekonala, objevil jsem však v prudkých plamenech našeho ohniště alobalové zámotky. Jednalo se o steaky. Bohužel jim tak prudké ožehnutí trošku vadilo a došlo k jejich faktickému uhoření. Ale požárem nedotčená místečka byla lahodná. Bohužel to byla pro mě spíše taková masová homeopatie.

Dnešní večer jsme se také nadobro rozloučili s našimi dvěmi skládacími sedátky. V současné době jsou v reklamačním řízení v Careffouru, tam budou měsíc za pomoci nejmodernějších přístrojů zkoumat, proč se náhle zlomily.

Večer proběhlo vyhodnocení plavby, uspání Stoila, který dostal nefalšovanou zimnici a v pozdních hodinách telefonický konferenční hovor kolem ohniště. To byla povedená taškařice. K ránu jsme si šli lehnout.

Zatáčka pod kolovadlem, když teče voda je jí tam až k brankám.

Zatáčka pod kolovadlem, když teče voda
je jí tam až k brankám.

Pondělí

Pondělní ráno nás čekaly raftové závody. Složili jsme čtyři posádky a na čas projížděli sprintem slalomovou tratí. Škoda, že tam současně trénovalo asi dalších dvě stě kanoistů. Naštěstí pochopili, že se naše rafty nevyznačují velkou obratností a po první jízdě se nám už z dálky uhýbali.

Kdo v závodě vyhrál, není důležité, protože se všichni snažili, jak se dalo. Zvláštní výkon podala časomíra v podání Stoila, no koho jiného, který nám za pomoci jedněch hodinek měřil čas. Dost se naběhal.

Rozloučení se synem před plavbou.

Rozloučení se synem před plavbou.

Sprint :o)

Sprint :o)


Po závodě jsme se po rodinách rozdělili a sraz si dali po obědě na koupališti v Hluboké nad Vltavou. Nám a Evě dobře uvařili oběd v KFC, ostatní byli nevím kde, tuším že Petr se svojí rozvětvenou skupinou obsadili nějakou restauraci na Hluboké a dojedli jim tam všechno maso.

Koupaliště tam mají ale překrásné, vstupné 40,- Kč na den, tobogán, bazény, dětské brouzdaliště, čisto, sprchy s teplou vodou, no paráda. Každému doporučuji. Jen jsme asi netrefili ten pravý den, protože průzračná voda byla zřejmě zrovna dovezena přímo z ledovce.

Počasí bylo slunečné s mraky a modrou oblohou. Přesto jsme se do vody odvážili a hezky si zaskotačili. Večer jsem si už jenom nechal namazat obličej, záda, hrudník, stehna, lýtka a nárty Panthenolem na popáleniny a bylo mi po vypití nějakého dobrého vína dobře. Prudké slunce nějak mojí pokožce prostě nedělá dobře.

Nikola.

Nikola.

Terezka.

Terezka.

Lukáš.

Lukáš.

Odpočinek na koupališti na Hluboké.

Odpočinek na koupališti v Hluboké nad Vltavou.


Děti si navečer uspořádaly vzájemně bojovku, která se jim vydařila. Je vidět, že jsou rok co rok samostatnější a řekl bych, že možná i hodnější. Až na chvilkové zkratové momenty, ovšem ty potkaly i mnoho dospělých. A nastal závěrečný večírek, protože úterý jsme se rozhodli věnovat odjezdu. Tam jsme si vyjasnili vše, co jsme doposud ani netušili, pěkně popili a šli spát. To už se mi spustila rýma, která mě ještě tři dny hustě doprovázela. No nic.

Odpolední idylka.

Odpolední idylka.

Štěpánka v roli strašidla.

Štěpánka v roli strašidla.

Lucinka se potatila.

Lucinka se potatila.

Úterý

V úterý jsme již za usilovného deště sbalili stany, zaplatili kempovné, rozloučili se a rozjeli do svých domovů. Tedy až na Flégu, ten si šel zajezdit ještě na single. Letošní dovolenou musím zhodnotit jako vydařenou.

Za plus je možno považovat i to, že jsme díky nedostatku lodí zůstali po celou dobu na jednom místě a nemuseli nikam přejíždět. Příští rok ale vyjedeme opět na lodích. A co zkusit nějakou jinou řeku, třeba Moravu? Uvidíme.

Květ, co jiného.

Květ, co jiného.


Ahoj, Méďa Béďa.